Jaderné zadržování nezachraňuje před lokálními válkami, ale i nadále chrání svět před válkou velmocí. Jaká je jeho úloha v současné době a bude zachována i v budoucnu?
Klíčovým faktorem jaderného zadržování nejsou zásoby supervýkonné munice, ale existence raketových jaderných sil. Rozdíl mezi jadernou pumou na palubě bombardéru a stejnou pumou v čelní části mezikontinentální balistické rakety spočívá v tom, že soustředěný nálet bombardérů se dá odrazit, zatímco soustředěný start mezikontinentálních balistických raket nikoli [...]

Právě tahle neodvratnost úderu ve spojení s jeho ničivou silou dělá z raketových jaderných sil „absolutní zbraň“.

Když mluvíme o následcích použití jaderných zbraní, musíme mít na mysli především jejich „okamžitost“: čas, který existoval za druhé světové války mezi velkými leteckými nálety, umožňoval státům částečně nebo úplně odstranit způsobené škody a pokračovat ve válce. Současný útok několika stovek jednotek munice bude mít za následek takový ničivý efekt, který se nahradit prostě nedá.

Na začátku studené války se USA domnívaly, že k vojenské porážce Sovětského svazu stačí použití tří set jednotek munice první generace. Nedostatečné množství podobné munice zpočátku podobný úder znemožňovalo a možnosti sovětského stíhacího letectva předvedené poté v nebi Koreje přesvědčily Spojené státy o tom, že dosáhnout cíle za pomoci klasických bombardérů je jen málo pravděpodobné. A v době, kdy se ve výzbroji USA objevily první jaderné rakety, už měl tuto zbraň i SSSR. Nemožnost zvítězit v jaderné válce, kterou si právě tenkrát uvědomili, se stala základem pro následující soužití USA a SSSR.

Tato situace trvá dodnes a nejen trvá, dokonce ještě zesílila: čím vyspělejší je totiž ta která zem, tím větší škody jí jaderný útok způsobí.

Uvědomění si efektivnosti jaderného zadržování je nejlepší zárukou míru mezi velmocemi, současně ale vzniká nebezpečí neustálého přání ochránit se před jaderným útokem. A hlavní nebezpečí systému PRO se v žádném případě neskrývá v reálné šanci, že se ho podaří zlikvidovat, ale v jeho psychologickém účinku. Přehodnocení vlastních možností často podněcovalo vládce k dobrodružným krokům, ale touha po avantýře v jaderné éře je nebezpečná z toho důvodu, že viníky nebude mít kdo a kde soudit za podmínek spousty drobných válek o zachované zásoby jídla, zdroje vody a léky.

Síla jaderných zbraní a možné následky jejich použití jsou možná tím nejlepším argumentem ve prospěch odmítnutí jaderného zadržování, především za podmínek stále častějších lokálních válek, zatím ale bohužel jaderný faktor stále dominuje. Nezbývá než doufat, že jednou bude lidstvo natolik moudré, aby bylo schopno udržovat mír jinak, než pod hrozbou sebezničení.

Zdroj: czech.ruvr.ru