PhDr. Ondřej Kosina, Ph.D. – Evergreenem české politiky je snaha o zákaz KSČM. Pravice s tímto vyčpělým tématem vyrukuje vždy, když potřebuje nějakým způsobem odvrátit pozornost od vlastních špinavostí. Ve skutečnosti jí existence komunistické strany náramně vyhovuje, protože se na platformě antikomunismu vyprofilovala a v případě jejího zákazu by před volbami ztratila jediné nosné téma a nemohla lidi strašit primitivními hesly o KSČSSD a návratu před listopad 1989. Debata o zákazu KSČM je bezpředmětná, protože strana funguje v souladu s ústavou, jinak by nemohla být registrována ministerstvem vnitra [...]

Navíc za celou svou existenci neměla zastoupení na exekutivní úrovni, což z ní činí nejčistší a nejméně zkorumpovanou parlamentní formaci. Je však na místě si položit otázku, zda by spíš neměla být postavena mimo zákon ODS. Připomeňme si nejzávažnější zločiny, kterých se tato strana, mající v názvu slovo „demokratická“, dopustila a které dosud nebyly nikým potrestány a zřejmě ani nikdy nebudou, pokud nepřijde další revoluce.

ODS má za sebou od svého vzniku na počátku devadesátých let celou řadu korupčních afér a tunelů všeho druhu. Snad největší rozkrádačku v českých dějinách představuje období tzv. transformace socialistické ekonomiky na kapitalistickou v režii Václava Klause a jeho spolupracovníků. Kupónová privatizace fungovala na následujícím principu: dát lidem pocit, že něco získávají, vybrat za to od nich ještě peníze a následně se legálně zmocnit majetku, který zůstal po komunistech. Byla účelově připravena a nastavena tak, aby umožnila beztrestné zcizení národního majetku a celková hodnota jmění podniků privatizovaných kupónovou metodou činila 679 miliard korun v cenové hladině ke dni zahájení první vlny. Kontrolní mechanismy nad fondy nebyly pro vytrvalý odpor Klause a spol. nikdy skutečně legislativně nastaveny.

Na majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací čekal dvojí osud: v prvním případě byl ihned zpronevěřen a rozkraden, ve druhém byl dále spravován a do vedoucích míst „zprivatizovaných“ podniků byli dosazeni různí šibalové, kteří ihned po sametovém podvodu odhodili rudou knížku a stali se horlivými pravičáky. V těchto případech nebyly podniky tunelovány bezprostředně, ale postupně. Ač se to zpětně zdá neuvěřitelné, faktem je, že celá kupónová privatizace byla spuštěna bez jakékoli právní regulace privatizačních fondů, která by šla nad rámec obecného práva.

Podle Komise pro cenné papíry se z investičních fondů a společností v průběhu 90. let ztratil majetek za zhruba 50 miliard korun. Je to však velmi slabý odhad, který zahrnuje jen prokazatelně zcizený majetek dokázanou trestnou činností. Skutečná výše se pohybuje ve stovkách miliard. Marketingový motor kupónové privatizace představovaly Harvardské fondy v čele s Viktorem Koženým, které se staly symbolem tunelování národního majetku. Celkové škody spáchané harvardskou skupinou jdou bezpochyby nad sto miliard korun, přičemž tuto sumu lze považovat ještě za velmi střízlivý odhad. Ztrátové úvěrovaní a cílené tunelování bank bylo umožněno slabou legislativou a nečinností policie, potažmo orgánů výkonné moci. Samozřejmě nikdo nebyl nikdy potrestán.

K dalším zlodějnám z 90. let patří tzv. kauza LTO (lehké topné oleje), ve které ministři za ODS kryli celé roky největší daňové úniky v dějinách České republiky v řádu desítek miliard korun. Skandál ODS s falešnými sponzory v roce 1997 už byl poslední kapkou, která vedla k pádu vlády, ale strana se i přesto oklepala a v předčasných volbách v červnu 1998 dosáhla velmi slušného výsledku. Následovaly však další kauzy jako Kořistka, Topolánkův byt, politická korupce s přeběhlíky Melčákem, Pohankou, Wolfem a Snítilým, Opencard, tunel Blanka, Plzeňská práva a mnoho skandálů regionální provenience, ze kterých proslula korupční aféra na kolínské radnici a pád dlouholetého starosty Buřiče a místostarosty Pekárka (oba ODS).

V parlamentních volbách v květnu 2010 ODS získala historické minimum hlasů, i přesto je více než 20 % stále hodně na to, jak se tato strana chovala a chová. Zřejmě i proto se její představitelé vůbec nepoučili a jednají stále stejně. Současný marasmus již dospěl do takového stádia, že otrlí ovčané považují korupci a zlodějny za běžnou součást politiky nebo mají opravdu krátkou paměť. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že takto zkompromitovaná kmotrovsko-korupční strana je v preferencích stále druhá nejsilnější a arogantní lžidoktor z Plzně Benda znovu sedí v parlamentu a ještě předsedá ústavně-právnímu výboru? Kdo všechna tato individua požene před soud za morální devastaci národa od dob normalizace nevídanou?

Přes Nečasovu otřepanou frázi „Padni komu padni“ a billboardy s heslem „Nebudu tolerovat korupci ve vládě ani v ODS“, jede vše ve starých kolejích

Řada vládních kauz v minulém roce dokázala, že Nečas je obyčejný lhář a pokrytec a žádný „pan Čistý“, jak ho média prezentovala před volbami i po nich. Nečasovu vládu, která se zaštítila bojem s korupcí, již opustili tři ministři za ODS (Drobil, Kocourek, Fuksa), namočení do různých prapodivných afér a jeden nejmenovaný ministr obrany s hroší kůží i přes obrovskou kauzu ProMoPro ve vládě sedí dál a je zřejmě neodvolatelný. S máslem na hlavě ještě vyznamenává vrahy Mašíny a za státní peníze se účastní jejich pohřbu. Každý týden se objeví nová kauza a i zasvěcený pozorovatel domácí politiky už přestává mít přehled. Demise těchto individuí je však maximum možného. Do tepláků je nikdo nedostane – naopak, odejdou vybaveni zlatým padákem, aby náhodou nestrádali. Až bude vše zapomenuto, znovu se objeví na kandidátkách.

Žijeme ve zvláštní době, kdy morálka klesla na samotné dno. Je s podivem, že představitelé ODS si po všech těch zlodějnách, „cinknutých“ státních zakázkách a finančních machinacích všeho druhu vůbec dovolí vypustit z úst, že lidé si žijí nad poměry a demonstrujícím zaměstnancům a odborářům se arogantně posmívají. V každé jiné normální zemi by je hnali holemi, v banánové republice Čechistán si je znovu zvolí. Bůh ochraňuj nebohé ovce.

Zdroj: kolinskenoviny.cz