Afrika je kontinent budoucnosti, shodují se respektované mezinárodní organizace, ekonomové i investoři. Africký trh postupně objevují i české firmy. Den v Africe neznamená nic. Měsíc je jako u nás den, a když obchod uzavřete za rok, můžete si gratulovat, jak neuvěřitelná rychlost to byla, vypráví o své africké zkušenosti generální ředitel společnosti Vari Jiří Belinger. Na Afriku si tím ale nestěžuje.

Firma zde uspěla se svojí nabídkou malých traktorů i další zahradní techniky a věří, že bude ještě lépe. „Afrika je velké budoucí odbytiště, má ohromný potenciál,“ říká Belinger ve shodě s ekipou uznávaných analytiků, ekonomů a dalších expertů, kteří v černém kontinentu vidí obrovský, nenasycený a rychle bohatnoucí trh a příležitost pro obchodníky a investory [...]

„My jsme zatím v obchodu s Afrikou asi za 150 milionů korun. Chystáme další kontrakty v různých afrických zemích v objemu mezi 30 až 50 miliony korun,“ poznamenává Belinger. Hlavním odbytištěm je pro něho zatím Ghana. Firma se ale angažuje i v Togu, Beninu, rozpracované projekty má i v Etiopii či Kongu. Kromě kulturních rozdílů, jiného vnímání času či místních zvyklostí, s sebou obchod s Afrikou nese další specifika.

Například i do relativně malých zakázek často mluví velká politika.

I zakázka za 100 milionů korun je konkrétně v Ghaně velký kontrakt, který se dojednává na vládní úrovni. Lidé nemají peníze, naše výrobky tam proto nakupuje vláda a lidem naše zboží dává na leasing

…dodává Belinger.

Doma se nic neupeče

Atraktivitu Afriky pro svůj vývoz pomalu objevují také další české firmy. Šedesát procent českého obchodu s černým kontinentem zatím probíhá v Jihoafrické republice, ale záběr českých podniků se rozšiřuje. V roce 2006 do oblasti subsaharské Afriky, která patří mezi nejslibnější regiony, vyvezly zboží za 8,5 miliardy korun, loni to už ale bylo bezmála 16 miliard. V celkově tříbilionovém českém vývozu se to ovšem de facto rovná nule. Přestože rostoucí trend je zjevný, čeští podnikatelé jsou ve vztahu k Africe stále ještě opatrní. Potvrzuje to i dlouholetý ředitel afrického odboru ministerstva zahraničí a nyní velvyslanec v Nigérii Jaroslav Siro.

„České firmy se na nás kvůli konzultacím a pomoci s exportem obracejí relativně často. Někdy nás žádají o kontakty na spolehlivé a bohaté dovozce. To za ně ale nikdo neudělá. Musejí do teritoria vyslat své zástupce, pochopit pravidla i zákonitosti místních trhů a prověřit si spolehlivost partnerů samy,“ říká. „Obecně lze konstatovat, že českým firmám je dobře doma, případně obchodují a investují v ‚bezpečných‘ zemích. Nejsou až na výjimky ochotny snášet rizika afrického teritoria. Čekáním v Česku ale nelze v žádné africké zemi získat skutečně dobrý obchod – firma tak maximálně naletí podvodníkovi,“ dodává Jaroslav Siro.

Pokud česká firma do některého z afrických států skutečně vyrazí, velvyslanectví se ji snaží všemožně podporovat například v oblasti logistiky či pořádání prezentací. To ale při omezeném počtu českých zastoupení v Africe není jednoduché. Například Jaroslav Siro je vedle Nigérie, kde sídlí, zplnomocněným velvyslancem i pro Benin, Kamerun, Rovníkovou Guineu, Niger, Gabon, Kongo a Demokratickou republiku Kongo.

V opatrném přístupu k Africe nejsou ale čeští podnikatelé osamoceni. Také pro řadu velkých světových firem, které v průzkumu o přitažlivosti Afriky z hlediska obchodu oslovila společnost Ernst & Young, Afrika stále není příliš atraktivní lokalita. Je ale významný rozdíl mezi těmi, kteří již s Afrikou mají osobní zkušenost, a těmi, kteří kontinent sledují jen z televizních zpráv.

„Po pravdě řečeno, ti respondenti, kteří v Africe dosud nenavázali žádné obchodní vztahy, kontinent vnímají jako to nejméně atraktivní místo pro investice na světě. Je to výzva, ale je třeba začít se na Afriku dívat prizmatem pozitivních zpráv,“ komentoval průzkum pro BBC Michael Lalor, ředitel africké sekce a johannesburské kanceláře Ernst & Young. „Pro nás je totiž příběh Afriky příběhem pokroku, růstu, politické a ekonomické dynamičnosti,“ dodal Lalor.

Trubky pro Afriku

Tři čtvrtiny z oslovených firem v průzkumu Ernst & Young ale očekávají, že atraktivita Afriky v příštích třech letech poroste. Myslí si to i zástupci Sandvik Chomutov, české pobočky firmy Sandvik AB Švédsko, která vyrábí speciální potrubí používaná při těžbě ropy a plynu. „Hlavně západní Afrika, Angola, Nigérie či Kongo a také egyptská delta Nilu jsou pro naši společnost velmi důležité díky svým obrovským zásobám ropy a zemního plynu,“ říká zástupce Sandvik Chomutov Petr Saidl. Naleziště v těchto zemích jsou obvykle v hlubokomořských pobřežních vodách, kde se Sandvik, jako největší světový dodavatel speciálních hydraulických trubek používaných právě k těžbě v podobných podmínkách, ideálně uplatní.

„Hlad po energiích poroste a již teď vidíme nové lokality budoucího rozvoje jako třeba Mozambik. Díky nerostným surovinám má Afrika obrovský investiční potenciál, ale kvůli politické nestabilitě také obrovská rizika,“ říká Saidl. Problémy podle něho přináší i fakt, že africké vlády trvají na velkém podílu výroby lokálních dodavatelů, což nepřiměřeně zvyšuje náklady. „Investiční rozhodnutí jsou také závislá na lokálních politicích a mohou se protahovat roky,“ dodává.

Právě země se zásobami nerostných surovin jsou pro investice a obchod nejzajímavější. Jsou potenciálně bohaté, a pokud jejich vlády dokážou udržet mír i pořádek, zlepšovat správu věcí veřejných i ekonomické a investiční prostředí, mají před sebou velké možnosti. Podle expertů patří mezi nejperspektivnější státy nejen velká hospodářská centra kontinentu jako Jihoafrická republika, Nigérie, Angola, Etiopie, Keňa, ale také menší progresivní státy.

Podle studie Doing Business Světové banky mezi takové země patří Mauricius, Rwanda, Botswana, Ghana či Zambie. „Například Ghana s hospodářským růstem 13,5 procenta v roce 2011 nabízí jeden z nejdynamičtějších trhů v subsaharské Africe,“ odhaduje Jakub Hlávka, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, který se zaměřuje na Afriku. „Investoři v Africe změnili svůj přístup po pádu Lehman Brothers a na rozdíl od krátkodobých investic dnes největší důraz kladou na dlouhodobé projekty. Dle mého názoru lze očekávat největší investice do sektoru přírodních zdrojů, zemědělství, stavebnictví, finančních služeb a telekomunikací,“ dodává Hlávka.

Mladí, ambiciózní, chtějí kvalitu

Právě v oblasti stavebnictví se dokázala v Africe etablovat česká projekční a architektonická kancelář Helika. Projektovala řadu staveb pro africký Gabon. Poprvé v roce 2007 vyhrála soutěž na stavbu univerzitní nemocnice v gabonské metropoli Libreville. „Oslovila nás tehdy jedna švýcarská developerská společnost. My jsme neváhali, do týdne odletěli, a od té doby se nám tam daří. Vyvážíme naše know-how. Působíme i v Senegalu, Pobřeží slonoviny, Beninu, projekt jsme měli i v Sierra Leone,“ říká výrobní ředitel Heliky Pavel Pol.

Také on souhlasí s názorem, že Afrika je kontinent budoucnosti. „Podívejte se jen na mapu, jak je Afrika obrovská, všude je hodně místa, hodně lidí se spoustou potřeb. Je nutné vybudovat infrastrukturu, silnice, stavby, kanalizaci, vodovody. Jsou to obrovské příležitosti. Je tam zapotřebí všechno,“ říká jen s mírnou nadsázkou Pol.

Faktem je, že Afrika bohatne. Míra chudoby je sice v některých zemích stále obrovská, z miliardy lidí, kteří na kontinentě žijí, se však 300 milionů řadí ke střední třídě. Domácí spotřeba proto rychle poroste. Už nyní je změna tažena sílící mladou a ambiciózní populací, často již dobře vzdělanými lidmi s globálním přehledem, kteří vědí, co chtějí. „V Africe je dnes pouze málo míst, kde by nebylo možné dostat základní zboží potřebné pro život. Rovněž nadstavbového zboží, jako jsou elektrické spotřebiče či automobily, je dostatek. Problémem je to, že si toto zboží může koupit prozatím pouze velmi malá skupina lidí. S předpokládaným růstem HDP a početně se rozšiřující movitější skupinou poroste i poptávka po luxusnějším zboží,“ říká velvyslanec Siro.

Také podle zkušenosti českých firem rozhodně neplatí, že by Afričané koupili všechno. „Kvalitu si Afričané velmi hlídají, protože v minulosti se už mnohokrát spálili s pofidérními firmami, které nebyly schopné garantovat dodávku náhradních dílů,“ říká Jiří Belinger ze společnosti Vari. Vzpomíná, že před podpisem smlouvy na dodávku zahradní techniky přijel na „inspekci“ do Čech nejprve ghanský premiér, pak ministři, jejich náměstci. Chtěli se přesvědčit, že jednají se skutečným výrobcem, který garantuje kvalitu i náhradní díly a který má dobrou pověst.

„Dělali si na nás u jedné francouzské společnosti i posudek stability naší firmy. Jsou zkrátka velmi opatrní, protože nepovedená státní zakázka se může obrátit proti nim i v politickém boji. Afričané jsou velmi nedůvěřiví, dají na tradici, solidnost a přátelské vztahy. Ve chvíli, kdy s nimi tyto vztahy navážete, je to jednodušší,“ dodává Belinger.

Obchod České republiky s africkými zeměmi není samozřejmě jen jednosměrný. Do Česka z Afriky míří tradiční zboží, jako je káva, kakao, čaj, koření, řezané květiny nebo kaučuk. Například s Pobřežím slonoviny má proto Česko zápornou obchodní bilanci ve výši 668 milionů korun.

Osahat si terén

To, že se v Africe probouzí potenciál, dokazuje i fakt, že právě tam jsou jedny z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. V žebříčku Světové banky Doing Business se mimochodem před Českem z afrických zemí umístila Ghana, Botswana, Rwanda, Tunisko a Mauricius. Průměrný růst HDP v subsaharské Africe v letošním i příštím roce by podle Mezinárodního měnového fondu měl dosáhnout 5,25 procenta.

Ani to ale zřejmě v nejbližších letech nic nezmění na tom, že stovky milionů Afričanů stále budou žít v extrémní chudobě. „Afričané proto již dlouho vzhlížejí k Číně, které se v posledních dvou desetiletích podařilo zbavit se absolutní chudoby tak jako žádné jiné zemi světa. Nejdůležitějšími proměnnými v této transformaci jsou zejména vzdělání lidé a kvalitní infrastruktura,“ říká Jakub Hlávka, analytik AMO.
Že by se proto Afrika jako celek v dohledné budoucnosti stala ekonomickým gigantem, lze považovat za fikci.

I když se na ni svět dívá stále s větším optimismem, stále platí, že jde v mnoha ohledech o problematickou část světa. Jak shrnuje český velvyslanec Jaroslav Siro:

„Na jedné straně má Afrika velké nerostné bohatství, rychlý přírůstek obyvatelstva, levnou pracovní sílu, růst spotřeby, rozšiřování střední třídy a v některých státech i příliv zahraničních investic. Na straně druhé jsou zde vnitřní konflikty, špatná správa věcí veřejných, obrovská korupce, mizerný stav infrastruktury vyplývající mimo jiné z kultury neudržování, málo vzdělaných lidí a fatalismus samotných Afričanů, pro něž čas nic neznamená“

Navíc jsou mezi jednotlivými oblastmi i uvnitř jednotlivých států Afriky propastné rozdíly. Arabský sever nabízí zcela jiné kulturní a ekonomické prostředí než třeba země na jih od Sahary. „Jde o kontinent, jehož rozloha je větší než velikost Číny, USA, Indie a Evropy dohromady, skýtá nespočet etnik, náboženských tradic a různě výkonná hospodářství,“ podotýká Jakub Hlávka.

Kdo chce tedy v Africe uspět, musí pečlivě zvažovat, selektovat a také sebrat odvahu. Investory již objevené země, jako jsou JAR, Botswana nebo Namibie, nabízejí sice menší možnost zisků, ale zase jsou spojovány s menším rizikem. Země s vyšší mírou rizika, jako jsou Nigérie, Tanzanie nebo Keňa, naopak mohou logicky přinést vysoké zisky.

Zdroj: rozvojovka.cz