Ph.D.Jiří Polák – Nikoli. Nemůže. Stačí prostá úvaha. Demokracie – vláda lidu – znamená systém, který prosazuje zájmy všech občanů bez rozdílu. Naproti tomu politická strana jako taková prosazuje (nebo tváří se, že prosazuje) zájmy určité kategorie občanů. Hlavně ovšem zájmy oligarchie, která se po stranických strukturách šplhá k moci a ke korytům.
Vláda politických stran, ať jedné nebo několika v koalici, vznikla v době, kdy politika byla vytvářena v rámci jednotlivých států a týkala se skoro výhradně krátkodobé distribuce hmotných statků a jiných krátkodobých výhod pro tu kterou občanskou kategorii [...]

Sloučením zákonodárné a výkonné moci v rukou malé hrstky stranických funkcionářů a představitelů – systém, který občané ve skutečnosti, až na výjimky, nikdy neschválili v referendu – ztrácejí občané mezi volbami kontrolu nad svou životní kvalitou a i ve volbách je jejich možnost vyjádřit svou vůli velmi omezena, protože mohou pouze vybírat mezi stranami a jejich programy, nikoli mezi způsoby jak řešit jednotlivé problémy. Toto omezení možnosti skutečné volby hrubě zkresluje systémy občanských preferencí.

Vláda politických stran je nadlouho neudržitelná ze dvou důvodů:

Za prvé: Stranické systémy vznikaly vnitrostátně a jejich hlavním účelem bylo rozdělování hmotných statků uvnitř dotyčných států. Globální problémy byly méně důležité a nepoutaly větší pozornost. Od druhé poloviny dvacátého století, a zejména od pádu komunismu na začátku devadesátých let, vystupují naopak globální problémy do popředí pozornosti a zastiňují svou důležitostí problémy vnitrostátní distribuce hmotného bohatství. Globální finanční systém je teď, podle ekonomů, založen na fiktivních penězích a hrozí zhroucením, které postihne skoro celý svět.

Dochází k vyčerpání nerostného bohatství, včetně nafty, k nedostatku vody, k znečišťování ovzduší, ke klimatickým změnám, k plýtvání omezenými prostředky na nesmyslné zbrojní programy, jejichž účelem je živit parazitické vojensko-průmyslové komplexy a politické oligarchie umělým vytvářením konfliktů a udržováním neustálého napětí. Tyto problémy ohrožují životní kvalitu všech lidí na světě, možná i přežití naší civilizace; vyžadují mezinárodní spolupráci a nemohou být řešeny tradičními vnitrostátními stranickými systémy. Postihují všechny bez rozdílu, bez ohledu na to, ke které občanské kategorii patří.

Za druhé: Až do devadesátých let dvacátého století byli občané, co do získávání informací, odkázáni na velké sdělovací prostředky, do značné míry ovládané zákulisními zájmy, komerčními, ale v mnoha případech i napojenými na agendu velkých politických stran. Takto získávané informace byly neustále zkreslovány. Zejména byla vláda politických stran soustavně vydávána za jedinou možnou formu demokracie. Toto vymývání mozku bylo zejména úspěšné v postkomunistických zemích, kde po vládě jediné – komunistické – strany se vláda více stran samozřejmě jevila jako velký pokrok.

S masovým rozvojem internetu se však občanům otevřela možnost získávat informace i z jiných zdrojů než z tradičních kanálů, jakož i přímo vstupovat do rozhodovacích procesů. Začaly být odhalovány strukturální nedostatky vlády stran a hledány jiné formy vlády, umožňující přímou účast občanů. Vývoj západních systémů tím vstupuje do nové – přechodné – fáze, která nakonec vyústí v zavádění skutečné demokracie.

Tato nová, opravdová demokracie bude vybudována hlavně na těchto principech:

Základem politického systému bude ústava koncipovaná a odsouhlasená v referendu občany. Základem volby poslanců a jiných reprezentantů budou jednomandátové volební obvody místo politických stran. Reprezentanti budou moci být odvoláni z funkce kdykoli během funkčního období. Bude uzákoněno právo občanů na iniciativu a referendum, podobně jak to existuje ve Švýcarsku, v Bavorsku a jinde. Bude existovat možnost pro náhodně vybrané občany, aby se zúčastňovali deliberativních, tj. poradních procesů podle osvědčených modelů (v Německu typu Plánovací Buňka, zavedená prof. Dienelem, v anglosaských zemích, zejména v USA, Občanské poroty a Vědecký deliberativní průzkum veřejného mínění). Poslanecká sněmovna a občasná referenda budou jedinou zákonodárnou mocí. Sněmovna bude oddělena od moci výkonné (vláda), která bude složena ze stranicky neutrálních odborníků.

V hlavních rysech:

Základní, principiální a dlouhodobé preference občanů budou vyjadřovány přímo, zatímco konkrétní prováděcí rozhodnutí a kroky budou prováděny kvalifikovanými výkonnými orgány. Celý systém bude vybudován na spolupráci, toleranci, vzájemném respektování různosti mínění a odbornosti při implementaci, na rozdíl od nynější vlády politických stran, která je založena na neustálých konfliktech mezi skupinami občanů, na štvaní proti jiným skupinám i jiným národům, na militarismu, plýtvání daňovými prostředky, na hmotné i morální korupci politiků a zákulisních zájmů na úkor nás všech.

Toto je optimistický scénář.

Neprosadí-li se výše nastíněné principy skutečné demokracie, v době, kdy existují zbraně hromadného ničení nejen v rukou otevřených diktatur, nýbrž i v rukou oligarchických západních vlád, v době, kdy narůstají globální problémy a současně se zvyšuje informovanost a uvědomění řadových občanů, mohlo by dojít k situaci, kdy by stranické oligarchie, za účelem odvedení pozornosti od zlořádů soudobého systému a zachování svých pozic, mohly opět rozpoutat válku, jak se již několikrát stalo. Následky by mohly být nedozírné. V extremním případě by mohlo dojít k vyhlazení živočišného druhu homo sapiens z povrchu zemského.

Zdroj: hv-ceskyraj.cz