Tento názor ve mně zrál velice dlouho, ačkoli jsem si ho nechtěl přiznat. Loňského roku jsem byl již téměř rozhodnut opustit KSČM (nakonec jsem byl přemluven, abych to nedělal, že se třeba něco změní), do které jsem vstoupil v roce 2012 s vírou, že se jedná o jedinou viditelnou stranu v České republice, která staví svou politiku a svou představu budoucnosti na myšlenkách marxismu.
Myslel jsem si, že taková strana nutně musí být jedinou opravdovou opoziční silou proti asociálnímu kapitalismu, který v naší zemi praktikují všechny ostatní parlamentní strany od roku 1989 [...] Více
V současnosti stále čteme v tisku sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak jsme Němce oloupili, vyhnali, jak jsme s nimi zle zacházeli, dokonce Posselt mluvívá i o tom, že jsme se na nich dopustili genocidy, když jsme jich před odsunem a v průběhu odsunu údajně vyvraždili na 250.000, jak pan mluvčí i další funkcionáři SL lživě tvrdí.
V té současné politické situaci u nás je opravdu těžko se vyznat. Premiér chce jako předseda strany něco prosazovat, ale pod palbou opozice a i odpůrců ve vládě se vše začne měnit, až je z toho často ubohé torzo. Nedůstojná komedie pro naše běžné občany.
Islámský stát v Iráku a Sýrii fakticky „jen“ zaplnil uvolněná místa, ta konkrétní i v abstraktním smyslu. Ještě minulý týden prezident USA Barack Obama přiznával, že pro boj proti Islámskému státu „nemá žádnou strategii“, ale dnes už ví: Bude se bombardovat.
Strach obchází českou pravici. Vývoj na Ukrajině přináší bezesné noci naší pravici.. Starostlivý pan kníže a jeho věrní volají do zbraně. Strašení ruským bubákem nezabírá. Velké černé mraky obestírají vládce EU a NATO.
Rozhovor s Filipem Ilkowskim, který čtenářům mimojiné popisuje neutěšený stav parlamentní levice v Polsku. V rozhovoru se dále dotýká například působení církve na politické dění či vztahu tamějšího establishmentu k událostem na Ukrajině.
Když sledujeme dění na naší politické scéně od ustavení nové vlády ČR pod vedením premiéra B. Sobotky, můžeme konstatovat, že v sociálních otázkách je mírným pokrokem ve srovnání s nedosažitelně asociálními výstupy nečasovsko-schwarzenbergské koalice.
Jak již naznačuje titulek filmu, jeho autoři se v něm zabývají obchody Německa, chystajícího se na válku, s nadnárodními americkými ropnými a automobilovými koncerny. V dokumentárním filmu se dozvíme jak tyto koncerny reagovali během II. světové války, zejména po vstupu do válečného dění.
Rusům v současnosti Češi vytýkají především rok 1968. Zejména antikomunisté události z tohoto roku vždy použijí a překroutí podle svých potřeb, když jim dojdou všechny ostatní argumenty. Těží z toho, co se tehdy stalo, a neustále se snaží tyto události využít k pošpinění myšlenek komunismu, a k vyvolání protiruských nálad.
Šokující koláž přinesl z Ukrajiny deník Libération, vzdálený „duchovní příbuzný“ levicových intelektuálů, kteří v květnu 1968 stavěli barikády kolem pařížské Sorbonny a na adresu zvláštních policejních oddílů CRS (Compagnies républicaines de sécurité) skandovali: „CRS – SS!“
Východní Ukrajina [Klikni]
